Nákup s rozumem, kvalita, bezpečnost

Hlavní stránka / Bezpečí / Nákup s rozumem, kvalita, bezpečnost

3.6.2018

Nákup s rozumem, kvalita, bezpečnost Když chceš utrácet, je možné vybírat ze široké nabídky prakticky všeho. Až je někdy těžké se rozhodnout. Proč ale mají náročnější zákazníci problém sehnat v České republice třeba ovoce a zeleninu v prvotřídní kvalitě?

Proč je v rybích prstech méně masa než ve stejně zabaleném výrobku prodávaném kousek za hranicemi v Německu nebo v Rakousku? Proč se vyplatí nakupovat elektroniku anebo třeba drogistické zboží určené pro západoevropské trhy? Proč platíme za volání a internetové připojení mnohonásobně víc než naši zahraniční sousedé v Polsku, Velké Británii nebo i jinde v Evropě?

O České republice se v nadsázce mluví nelichotivě jako o „popelnici Evropy“. Proč? Kvůli tomu, že se tu snadno prodají i méně kvalitní potraviny, spotřební zboží a služby, které by se např. v zemích západní Evropy buď neprodaly, nebo alespoň ne za běžné ceny. Čím to ale je? Je to nejčastěji v nákupním chování českých zákazníků a v nedostatečné konkurenci mezi obchodníky. Doba, kdy český trh nebyl tolik závislý na zboží z dovozu, je pryč a Češi rádi slyší na nejrůznější slevové akce a marketingové triky. Už méně se ale zajímají o kvalitu, kterou za své peníze dostávají. Proč by se tedy obchodníci měli více snažit? V zahraničí si zákazníci a spotřebitelské organizace takový přístup nenechají líbit.

Změnit to můžeš i ty. Když se ti to nelíbí, jednoduše nekvalitní nebo předražené zboží nekupuj a zajímej se o alternativní možnosti. Dostatek sebevědomí, informací a ochota obětovat trochu času a peněz za to určitě stojí.

Na férovou soutěž mezi podnikateli v ČR dohlíží Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Sleduje hlavně, jestli podnikatelé v neprospěch zákazníků nezneužívají své monopolní nebo dominantní postavení, anebo jestli se spolu třeba i neformálně nedohodli, za kolik budou zboží nebo služby prodávat. Takové kartelové dohody jsou pochopitelně zakázané.

Jak poznám kvalitu?

Podle ceny většinou ne. Pomohou zkušenosti ostatních zákazníků a také objektivní nezávislé srovnávače nebo testy (které ve spolupráci se zahraničními spotřebitelskými organizacemi u nás vydává např. nezisková organizace dTest). Hodí se i obyčejný selský rozum. Např.  kuchyňský spotřebič vyrobený z kovu bude zřejmě trvanlivější než ten vyrobený z plastů, které obecně stárnou rychleji.  Při nákupu potravin se zase mohou hodit rady našich babiček a rodičů. Ti ještě spolehlivě vědí, že máslo nerovná se margarín z rostlinných tuků, že špekáček nemá obsahovat místo masa kuřecí separáty, že čokoláda není „kakaová pochoutka“ s nízkým obsahem kakaa, že čerstvé rajče voní a chutná jako skutečné rajče, nebo že na sýru s 20% obsahem mléčného tuku si sýrový labužník nepochutná. Neboj se zeptat.

Tip: čím kvalitnější zboží koupíš, tím nižší je pravděpodobnost, že si pokazíš chuť nebo ho budeš muset později reklamovat či kupovat znovu nové. Prostě platí okřídlené, ale mnohokrát potvrzené pravidlo o tom, že nikdo není tak bohatý, aby si mohl kupovat levné věci. A tím „levné“ se nemyslí málo drahé. Je to na tobě.

Číst drobné údaje o složení potravin může být sice trochu otrava, ale jinak se víc o tom, co skutečně jíš, nedozvíš. Samotný obal je jen pěkná vábnička. Nejvíce zastoupené složky bývají uvedeny na prvních místech. Pak už se ti třeba nestane, že koupíš místo zmražené ryby s trochou masa také velkou spoustu vody.

Jak poznám bezpečný výrobek?

Do zemí EU většinou míří zboží vyrobené ve státech, kde jsou bezpečnostní standardy o hodně nižší než v Evropě (typicky asijské země). Podstatné ale je, že podmínkou pro to, aby se tu mohlo prodávat je splnění poměrně přísných evropských norem pro jejich bezpečnost – to výrobce u spotřebního zboží povinně deklaruje tzv. označením CE, které najdeš na obalu.

Pro rychlé informování veřejnosti a pro zachycení skutečně nebo i jen potenciálně nebezpečných výrobků na evropském trhu slouží systémy rychlého varování:

  • pro spotřební zboží - RAPEX (Rapid Alert System for Non-Food Products) – český překlad pravidelných hlášení dostupný na stránkách www.dtest.cz
  • pro potraviny a krmiva - RASFF (Rapid Alert System for Food and Feed) – hlášení dostupná na stránkách www.bezpecnostpotravin.cz; tady můžeš získat také více užitečných informací o kvalitě a bezpečnosti potravin .

Co když se něco stane?

Pokud i tak na trh pronikne nebezpečný výrobek, který není včas stažený, odpovídá za příp. škody výrobce anebo dodavatel. Prodejce jen v případě, že je zboží označeno jeho jménem nebo ochrannou známkou. Háček je v tom, že se hradí pouze škoda přesahující 500 EUR. Když od vadné nabíječky na telefon vyhoří celá domácnost, je to tragédie, která se dá už pouze zmírnit náhradou škody, v lepším případě vyplacením pojistky  z pojištění domácnosti.

„Škodítka“ a „zlepšováky“ – tak trochu podfuk na zákazníky

S tím, jak celosvětově narůstá odbyt spotřebního zboží, objeví se čas od času u producentů i skandál globálního charakteru. Příliš trvanlivé zboží některým nefér výrobcům ani prodejcům nehraje do karet. Vyrábět a prodávat se musí pořád.

 Škodítka“ v některých sériově vyráběných výrobcích (tiskárnách, mobilních telefonech) jsou ukryté součástky, které po nějaké době od koupě (zpravidla po uplynutí záruční doby) předčasně sníží výkon výrobku nebo ho poškodí. Za „zlepšováky“ je známý nedávný případ umělého snižování emisí automobilů koncernu VW pomocí speciálního softwaru, aby vozy při kontrolách naoko splnily přísné normy na obsah vypouštěných škodlivin (tzv. dieselgate). Fígl je v tom, že vozidla s vyšším standardem emisních limitů jsou pro zákazníka pochopitelně dražší. O vlivu na životní prostředí nemluvě.

Vychytávky, které běžně nemáš šanci rozpoznat. V těchto případech sice nejde o život, ale dopad je skutečně masový a o to vážnější. Nezbývá pak, než se nápravy domáhat individuálně nebo zapojit policii.

 


Administraci zajišťuje redakční systém společnosti NETservis s.r.o.